Diamantová svatba v SeniorCentru Chrudim

Naše klientka SeniorCentra Chrudim oslavila se svým manželem diamantovou svatbu. V rámci tohoto krásného výročí jsme s manželem naší klientky udělali rozhovor o jejich seznámení a následném manželství.

Kde jste se seznámili? Jak dlouho jste spolu žili?

Seznámili jsme se při studiu na vysoké škole. Měli jsme společný tělocvik. V té době se cvičily sestavy na spartakiádu. Paní byla ve druhém ročníku a já jsem v tu dobu byl ve čtvrtém ročníku. No a znáte to, slovo dalo slovo.

Řekněte mi něco o vašem společném životě?

Po do končení vysoké školy jsem začal učit v Pardubicích na průmyslové škole. Poté jsem musel na povinnou vojenskou službu, kam mě paní jezdila navštěvovat, po pár měsících mě ale pustili domů kvůli zdravotnímu stavu. V roce 1961 jsme měli svatbu, přesněji 30. června. Naštěstí jsme v Pardubicích chytli pronájem. S pomocí rodičů jsme získali družstevní byt. Po pár letech se narodil nejstarší syn.

Paní pracovala jako odborná asistentka na pardubické univerzitě. Vzhledem k politické situaci nebyl umožněn kariérní růst. Po roce 1989 jí byly přiznány tituly, poslední profesůra od pana Havla. Byla zvolenou první dámou polygrafie v České republice, spolupracovala s univerzitou v Brně a také v Berlíně.

Narodil se nám i druhý syn. S výchovou obou synů nám hodně pomáhaly babičky, přece jen skloubit práci – učení a výchovu nebylo úplně jednoduché. Poté, když byla možnost, pořídili jsme si chalupu na Lanškrounsku, Moravská Sázava (údolí), což je krásné místo. Jezdívali jsme tam převážně aktivně relaxovat. Jezdívám tam doteď.

Jaké jste měli společné koníčky?

No, v Pardubicích jsme spolu byli v oddíle Sokol. Měli jsme rádi turistiku, a když nebylo počasí na turistiku, například v zimě, jezdili jsme lyžovat.

Objevil jste tímto recept na lásku?

Tak ani ne recept, ale spíš vlastnosti, které je potřeba si vytvořit.

A tím máte na mysli jaké vlastnosti?

Tak určitě toleranci. My měli krásný vztah, žádná Itálie. Oba jsme klidné povahy. To víte, utíká to, nejdříve zlatá svatba a teď diamantová.

Čeho si na sobě vážíte, především vy na své manželce?

Celý život byla cílevědomá, nikdy se nevzdala a vydržela i v době, kdy byla pod tlakem z důvodu politického režimu tady u nás v Československu. Vydržela a potom v roce 1989 se dočkala toho, co chtěla a na čem celou dobu pracovala.

Co Vaší manželce dělalo největší radost?

Miluje vážnou hudbu. Byla ráda ve společnosti. Setkávala se i se známými osobnostmi. Společnost hodně vyhledávala a byla hodně oblíbená.